8. den

Nagoia, 16.12.2008, 19.00 (11:00 SEČ), píše Míra Wanek:
Už se nám to chýlí, ještě dva koncerty a jeden výlet do Kjota a jedeme domů.
Původně to tak ani nebylo plánováno, ale ze čtyřdenního koncertování se nakonec vyklubal docela zajímavý česko-japonský festival. Hiroshi, se kterým se známe již 4 roky a který nám již dvakrát předtím organizoval japonské turné a dokonce vydal CD a DVD, celou věc pojal tak, že večer co večer se k českým hudebníkům přidali hudebníci japonští, snažil se vybírat tak, aby kapely s sobě nějak seděly. K MCHbandu dal KBB, hudebně sice trochu jinde, ale dramaturgicky se to příjemně doplňovalo. Co mě na KBB nejvíc pobavilo, bylo to, že si nechali postavit 4 mikrofony na zpěv a nezpívali, hráli jen intrumentálky. Ty mikrofony měli jen na povídání si mezi písničkami.
Houslista mluvil na lidi, ale zároveň se obracel na své spoluhráče a ti reagovali, buď smíchem nebo nějakou hláškou, a publikum se bavilo s nimi. Nezáleželo, zda byly dospělé, děti, do slots nebo do akciového trhu. Byl  napojen na lidi v publiku - hudba je vždy nejlepší, když máte pocit, že texty jsou psány speciálně pro vás, a skrze ně mluví mezi písněmi, tím se propojil rozdíl mezi davem a jevištěm.
Nerozuměl jsem ani slovo, ale ten smích byl nakažlivý, šla z nich pohoda a bezprostřednost. Tyhle hovory mezi písněmi byly neuvěřitelně dlouhé, ale nikomu to nevadilo. Myslel jsem napřed, že je to specialita KBB, ale to samé se opakovalo i při koncertu naší "spolukapely" a v pondělí před Fajtem znovu. Hiroshi tvrdí, že je to normální.
Hráčské schopnosti i sehranost a lehkost KBB byla úžasná, melodie trochu připomínaly jižní Moravu, shodli jsme se na tom nezávisle s Romkem, opravdu jakoby slovanské, ale vzápětí přecházely do dálného Východu a hned zase trochu do středního proudu anglo-amerického, to celé v jazz-rockovém balení.
Někomu se to líbí, někomu ne, ale na mě z toho proudila hlavně ta lehkost a hravost, humor. MCH band s humorem pracuje velmi málo a tento večer to bylo dobře, pěkně se to doplňovalo. Znám kluky už dlouho a slyšel to spoustakrát, ale v tom srovnání mi došlo, jak jsou originální. To předtím byla zábava, příjemná, ale všechno jsem jakoby věděl dopředu. U MCH bandu zažívali diváci pocit poznání něčeho nového, nešla z toho deprese, ale závažnost. Japonské publikum je soustředěné, při KBB se hlasitě smáli, ale teď pozorně poslouchali a bylo zřejmé, že je to pro ně neznámý a tudíž zajímavý prostor.

Bohužel jsem nevydržel do konce, přihlásil se mi jetleg (časový posun) a já nemohl udržet víčka nahoře, ale nedivil jsem se, když mi druhý den říkali, že dvakrát přidávali.
Pokračování příště