Pictures
10 dnů, které otřásly Japonskem/10 Days That Shooked Japan - now on DVD!
CZECH MUSIC ON THE ROAD
Už jsme doma, Psí vojáci, MCH Band, Pavel Fajt
Dokument o česko-japonskémn festivalu z prosince 2008
Už jsme doma, Psí vojáci, MCH Band a Pavel Fajt - čtyři české kapely se v prosinci 2008 vypravily do Japonska. O tom, co tam Češi zažili, jak se v zemi vycházejícího slunce cítili, a naopak co cítili Japonci k českým rockerům, vypovídá unikátní dokumentární film.
Stopáž: 40 minut, formát 16:9
objednat DVD můžete zde
Motto:
Hiroshi Masuda: „Než jsem jel poprvé do Prahy, vyhledal jsem českou hudbu. Tolik mi poslech dal, že když jsem pak do Prahy přijel, připadalo mi, že to město už důvěrně znám.“
(Hiroshi Masuda, majitel vydavatelství Poseidin Records, Tokio)
Ukázka/Trailer
Ukázka/Trailer
Sami hudebníci připravili z festivalu filmový dokument, který je založen na tom, že se sami aktéři, ač ryzí filmoví amatéři, chopili kamer a během pobytu v Japonsku točili vše kolem sebe: turistické atrakce, japonské prostředí, restaurace, kluby, dopravní prostředky, koncerty, zákulisí koncertů, pořídili řadu rozhovorů s diváky a japosnkými hudebníky apod. V ČR byl dokument dokončen v režii Václava Kučery.
BONUSY NA DVD:
LIVE IN TOKYO
záznam klubové projekce koncertů
DVD PAL 4:3
MCH Band, Tokyo, Goodman, 13.12.2008
Hobit
Úplně na počátku světa
Sněhové vločky a tmu
Parlamentáři
Kam jdete, kameny
Nech světlo hořer, Kateřino
Už jsme doma, Tokyo, Goodman, 14.12.2008
Poslepu
Jassica
Strach
Tříska
Rybí tuk
Jo nebo nebo
Řeč (pokud se vejde....)
Pavel Fajt & Sawaka Oka, Tokyo, Goodman, 15.12.2008
Drum Trek
Delay II
Heart
Trap of love
Loreta
Hallucigenia & Ami Yamasaki session
Psí vojáci, Tokyo, Goodman, 16.12.2008
Představy
Bílá a studená
Chce se mi spát
Nebe je zatažený
Kruhy
Žiletky
Sbohem a řetěz
Žiju
Czech Music On The Road 2008 - Tokio, Osaka, Nagoia - photos-here
Japonsko očima rockerů
PAL 16:9, 40min
námět
Romek Hanzlík, Miroslav Wanek, Václav Kučera
účinkují
Pavel Fajt
Romek Hanzlík
Luděk Horký
Mikoláš Chadima
Hiroshi Masuda
Tomáš Paleta
Miroslav Wanek
Tomáš Paleta
hudba
MCH Band
Psí vojáci
Už jsme doma
Pavel Fajt
produkce
Václav Kučera, Romek Hanzlík
kamera Japonsko
Romek Hanzlík, Miroslav Wanek, Mikoláš Chadima
kamera ČR
Václav Kučera
mix zvuku
střih
Vilém Šrail
producent
Romek Hanzlík
scénář a režie
Václav Kučera
O tvůrcích:
Psí vojáci
Legendární pražská skupona v čele s Filipem Topolem. Jejich hudba se pohybuje v jakési mezizóně na dohled od undergroundu i šansonu a točí vesměs znamenité desky. Psí vojáci hrají jinak než všechny kapely světa. A to již 30 let. www.psivojaci.cz
Už jsme doma
Skupina Už jsme doma vznikla roku 1985 a v předrevoluční době hrála víceméně v ilegalitě. Hned porevoluci ale začala hojně koncertovat (již se blíží svému 2000. koncertu) jak v Čechách tak po světě. K dnešnímu dni již hrála ve 30ti zemích, z toho např. v USA již více než 600x. Díky tomu jsou tam dnes rozhodně nejznámější a nejrespektovanější českou kapelou.
Hudba UJD je již od jejich počátků punkově přímočará, přitom však velmi rafinovaně propracovaná po kompoziční i textové stránce, využívající plné šíře dynamické škály nástrojů. Živá vystoupení navíc oplývají nespoutanou energií. Kromě rockého zvuku lze u nich vystopovat třeba i prvky českého a moravského folklóru, jazzu nebo vážné hudby.
Desky Uz jsme doma vyšly jak u nás, tak i v Německu, USA i v Japonsku.
Všude, kde se tyto nahrávky objeví, sklízí (podobně jako koncerty) nadšené kritiky v recenzích a respekt renomovaných hudebníků, žurnalistů i fanoušků.
Skupina spolupracuje také s divadlem a s filmem, především loutkovým. Hudba k fimu Fimfárum byla nominována na Českého lva. www.uzjsmedoma.com
Pavel Fajt
Fajt je český neortodoxní bubeník a avantgardní muzikant. Když se dnes kdekoliv ve světě řekne česká muzika, každému vytane na mysli i jméno Pavla Fajta. Bezesporu posunul vnímání i charakter hudby o kus vpřed. www.fajt.cz
MCH Band
Mikoláš Chadima byl v 70. letech členem legendárních kapel Elektrobus a Rock & Jokes Extempore Band, kterou po odchodu J.J.Neduhy do emigrace také vedl. Vedle toho působil i v kultovní skupině Kilhets a revivalových Old Teenagers (později Classic Rock And Roll Band). Po dlouhá léta patří k nejinspirativnějším, nejinvenčnějším a nejméně konformním tvůrcům na naší alternativní scéně. Jako vedoucí a téměř výhradní autor Extempore (a také signatář Charty 77) byl neustále v ohnisku pozornosti Státní bezpečnosti, takže skupině byla prakticky znemožněna koncertní činnost. Přesto se Chadimovi podařilo v roce 1981 vystoupit se svými skladbami v Londýně za doprovodu členů kapel This Heat, The Work, Henry Cow a Art Bears.
Po ukončení činnosti Extempore založil v září 1981 MCH Band, zpočátku spíš jako kazetovou značku, jelikož koncerty se konaly pokaždé pod jiným jménem. V roce 1989 skupina vystoupila na festivalech v polské Wroclawi a dánské Kodani, v témže roce se také poprvé legálně představila českému publiku na památném Koncertě pro Arménii.
Od roku 1983 spolupracuje Chadima s básníkem Ivanem Wernischem, který je autorem řady textů (často v německém jazyce). Pro nové album Karneval si však většinu textů se silným sociálně-politickým ostřím napsal Chadima sám. Vedle MCH Bandu příležitostně spolupracuje také s dalšími hudebníky (Peter Binder, Pavel Fajt). www.mchband.cz
VÁCLAV KUČERA
dokumenty ČT:
BOUŠE, BENDL, CVACH A DALŠÍ (Josef Vinklář)
52‘, 2008, scénář, režie
MOUDRÝ ŠAŠEK (Jaroslav Štercl)
52‘, 2007, scénář, režie
BUĎTE POZDRAVEN, PANE JOUDA! (Felix Holzmann)
52‘, 2006, scénář, režie
GYPSY CELEBRATION
43‘, 2006, kamera, scénář, režie
FINÁLE
27‘, 2006, scénář, režie
BLÁZINEC V BLÁZINCI
30‘, 2003, kamera, scénář, režie
MEJLA
52‘, 2001, kamera, scénář, režie
DOBRÁ VÍLA KALANDRA
52‘, 2001, scénář, režie
ROCK FOR PEOPLE 2000
38‘, 2000, kamera, scénář, režie
ROCK SKALICKÝCH HOCHŮ
28‘, 1999, kamera, scénář, režie
E.T. JAM
28‘, 1999, scénář, režie
FREAK SHOW V PRAZE
58‘, 1996, kamera, scénář, režie
HUDBA PRAHA - JASNÁ PÁKA
52‘, 1995, kamera, scénář, režie
KDO JE KDO - PETR SKOUMAL
30‘, 1995, scénář, režie
PRAHAN KULTURITAPAHTUMAT
50‘, 1994, kamera, scénář, režie
ADORABLE
30‘, 1993, kamera, scénář, režie
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
58‘, 1992, scénář, režie
TEPLICE NA TALÍŘI
20‘, 1992, režie
SAN FRANCISCO PERFORMANCE ART FESTIVAL
50‘, 1991, kamera, scénář, režie
TOTALITNÍ ZÓNA
40‘, 1990, kamera, scénář, režie
hrané filmy:
JARO, PEKLO, PODZIM, ZIMA
42‘, 1996, scénář, režie
UTÍKEJ, VŠECHNY CESTY VEDOU VEN
40‘, 1995, scénář, režie
ALL SOAP
52‘, 1988, režie
hudební videoklipy:
LASIČKY, Tatabojs & AhnTrio, režie
PLAKALA, Divokej Bill, scénář, režie
DÁVNO, Divokej Bill, scénář, režie
JARO, Tatabojs, scénář, režie
POJĎ BLÍŽ, Václav Koubek, scénář, režie
DIVNEJ POCIT, Fiction, scénář, režie
UDRŽUJ SVOU LEDNIČKU PLNOU, Monika Načeva, scénář, režie
PSS 31, Petr Skoumal, scénář, režie
PEČIVO, Petr Skoumal, scénář, režie
OSTROVY II, Garage, scénář, režie
BÁSNÍCI TICHA, Fiction, scénář, režie
BÍLÍ PTÁCI, Zuby nehty, scénář, režie
VODOPÁDY, Zuby nehty, scénář, režie
VŠECHNY CESTY, Zuby nehty, scénář, režie
STRACH, Zuby nehty, scénář, režie
NOČNÍ DÍTĚ, Zuby nehty, scénář, režie
HOLLYWOOD, Už jsme doma, scénář, režie
MÁMA, TÁTA, Hudba Praha, scénář, režie
JEDNOU, Dunaj, scénář, režie
periodické pořady ČT:
MUSICBLOK
26‘ týdně, od r. 2006-8, kamera, režie
POPRASK
28‘ týdně, od r. 2003-6, kamera, režie
KAM ZMIZEL TEN STARÝ SONG
40‘ týdně, 2004-5, režie
ŠEDESÁTKA
60‘ týdně, 1996-9, scénář, režie
POINT
30‘ měsíčně, 1993-4, kamera, scénář, režie
TRIP
30‘ měsíčně, 1993-4, scénář, režie
BAGO
60‘ měsíčně, 1992-3, scénář, režie
televizní přenosy a záznamy:
PUSTIT MUSÍŠ
hudební projekt Ivy Bittové a skupiny Dunaj, 58‘, 1998, režie
FREAK SHOW LIVE
divadelní představení americké skupiny The Residents, 90‘, 1996, režie
HUDBA PRAHA NA CHMELNICI
koncert pražské rockové skupiny, 58‘, 1995, režie
Japonsko nám tleskalo
Hiroshi Masuda: „Než jsem jel poprvé do Prahy, vyhledal jsem českou hudbu. Tolik mi poslech dal, že když jsem pak do Prahy přijel, připadalo mi, že to město už důvěrně znám.“
O Czech Music On The Road
Rok a půl příprav zabralo uspořádání ojedinělého hudebního festivalu, který se pod názvem Music Arts Czech – Japan a s podtitulem Czech Music On The Road uskutečnil v polovině prosince v japonském Tokiu. Cestičku do Japonska prošlapali již před lety Už jsme doma, kterým vyšlo u japonského vydavatelství Posiedon CD i DVD a místní publikum je již dobře zná – ostatně to bylo vidět na divácích, kteří si melodie UJD při koncertě zpívali s kapelou. Spoluorganizátorem festivalu byl spolu s A.M.P. majitel Poseidonu Hiroshi Masuda.
Co je Czech Music On The Road? Jde o putovní festival české alternativní hudby, který se představil v minulosti v Polsku, Bělorusku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Rusku, Nizozemí, Belgii, Francii, Maďarsku, Srbsku, Bosně, Chorvatsku, Slovinsku. Česká alternativa má ve světě velice dobrý zvuk a festival se setkává všude s velkým ohlasem. Naše kapely prostě hrají „tak trochu jinak“ a v dokáží se v záplavě středního proudu prosadit před nejnáročnějším publikem. V Tokiu se představili Už jsme doma, Pavel Fajt, MCH band a Psí vojáci. To, čemu my říkáme alternativní hudba, označují Japonci jako progresive rock. Tokijský festival se tedy odehrával v duchu „progreive rocku“ a měl česko-japonský charakter – každý večer se představila česká skupina a jejich japonský protějšek.
Festival odstarovala skvělým výkonem tokijská skupina KBB (v květnu je přivítáme jako hosty UJD v Čechách!). Instrumentální hudba postavená na houslových melodiích s těkavým rytmickým spodkem, shodli jsme se, že jsme v KBB cítili kus slovanské melodiky, ačkoliv kapely byla výrazně japonská – nezvyklé postupy, dravý spodek. Následoval MCH Band -musel japosnkým uším také znít nezvykle, zpočátku sice byla znát trochu nervozita, ale pak se vypjali k perfektnímu výkonu, který publikum odměnilo dlouhým potleskem. Druhý den zahajovali Bondage Fruit, nejlepší japonská kapela, kterou jsme za celý pobyt slyšeli. Vrcholem večera se přesto stali Už jsme doma. Bylo vidět, že zde nehrají poprvé, publikum reagovalo nadšeně a bylo fascinující sledovat způsob poslechu japonského publika. Neopouštěli sedačky a tancovali vsedě! Zajímavé bylo také pozorovat v šatně během koncertu UJD japonské hudebníky. UJD patrně neznali a vypadalo to, že se chystají poslechnout jen jednu písničku a odejít. Nakonec zůstali do konce a bavili se humorem, kterého je v hudbě UJD dost a dost. Kytarista byl nejvíc nadšen Mírovo punkovou rukou: „Gummi hand“ opakoval si nevěřícně. Koncert skončil triumfem UJD, diváci je prostě nechtěli pustit z pódia.
Úvod třetího večera patřil skupině Fresh, velice mladé místní skupině, následovali další místňáci Hallucigenia. Pak již usedl k bubnům Pavel Fajt. V polovině koncertu se k němu přidala butó tanečnice Sawaka Oka. To celý koncert ještě pozvedlo do vyšších dimenzí a bylo úžasné to všechno poslouchat a sledovat. Evropská rytmika a japonský tanec….Po přídavku jsme se dočkali ještě sessionu Fajta s předchozí kapelou i se Sawakou Oka. Diváci odcházeli náramně spokojeni. Festival vyvrcholil závěrečným dnem, který patřil vedle japonských Quikion Psím vojákům. Přestože v hudbě Vojáků je významná textová složka, diváci reagovali velice příznivě, v hudbě jsou prostě cítit emoce, které se řinou z pódia do hlediště. Publikum, které přišlo, si je opravdu užívalo a muzika Vojáků jim udělala radost.
Nutno říci, že celý festival byl dokonale nazvučený, nebylo co vytknout. Samotný prostor klubu Goodman, kde se festival odehrával, se ukázal být naprosto ideálním pro tento typ hudby - vše je uzpůsobeno poslechu a divák se zde cítí velice dobře. Bylo většinou zcela plno, skvělá atmosféra, publikum velice pozorné a živě a vděčně reagující. Pro všechny účastníky výpravy bylo překvapenim, nakolik jsou Japonci obeznámeni s Českou republikou, jak dobře se orientují v české klasické hudbě, literatuře, filmech, a kolik znají jmen z naší kultury. Přestože akce tohoto druhu hudby v tak velkém rozashu se v Japonsku konala poprvé, byli všichni byli mile zaskočeni, jak obrovský to mělo smysl, význam i dopad. Čtyři tokijské dny posunuly dobré povědomí o kvalitě naší hudby opět o stupínek dopředu. Festival skončil, ale Czech Music On The Road pokračovala, tentokráte po kolejích. Už jsme doma a Pavla Fajta ještě čekalo druhé a třetí největší japonská město: Nagoia a Osaka. Nagoiský večer zahájila místní skupina FuzzSection. Ačkoliv jsme dosud slyšeli velmi kvalitní japonské kapely, byla potvrzena vyjímka potvrzující pravidlo. Pak nastoupil Pavel Fajt. V publiku měl dost příznivců, kteří si před koncertem nechávali podepsat přinesené CD Bittová-Fajt, takže diváci očividně věděli, na co přišli. Není tedy divu, že jeho set se setkal s ohlasem. Už jsme doma trochu potrápil zvukař, který nastavil úroveň odposlechů jinak než na zvukovce, ale po chvíli se vše srovnalo. Míra pozval na pódium Hiroshiho, který měl dnes narozeniny, popřál mu vše nejlepší a UJD mu zazpívali Happy Birthday na melodii písně „Napůl“ (!).. V šatně se měla chystat následující skupina Free Love, ale jak spustili Už jsme doma, dali se do neutuchajícího tance a aplaudování. Ke konci setu se přidal i Pavel a v backstagi se konal jam, bubnování a tanec do rytmu UJD. Celý večer zakončili místní Free Love; jak název napovídá, naprosto ve stylu hippies. Free byli rozhodně, jejich skladby neměli pevnou strukturu, převalovaly se a odvíjely se zcela volně. Nesporně zajímavé a těžko popsatelné.
V Osace hrály opět čtyři skupiny, takže z nádraží jsme pílili rovnou na zvukovku. To je takový muzikantský zeměpis – navštívit spoustu měst, ze kterých poznáte jen místo, kde se hraje, místo, kde se jí a místo, kde se spí….Večer zahájil Pavel Fajt, přestože, že všude byl zvuk výborný, tak zde byl ještě výbornější – ostatně všechny kluby zde vlastní špičkové vybavení a zvukaři to umí, jediná potíž byla, že ne všichni rozuměli anglicky…Pavla můžeme jen obdivovat, jak sám, jen se svými bubny, respektive bubny a elektronikou, dokáže udržet pozornost, zaujmout a nadchnout, hodně záleží na momentálním rozpoložení, na rozložení sil a na vložené energii. Má to o dost složitější než kapela, kde se všichni členové doplňují a strhávají k výkonu navzájem. Přesto každého zde nadchnul…Klobouk dolů. Následující Ese Roman nelze nazvat jinak než japonským masakrem, neuvěřitelně hlasité, intenzivní a energické, těžko popsat, jedno z nejlepších, co jsme tu slyšeli (po Bundage Fruit).
Jako třetí hráli Už jsme doma, kteří mají v Osace již dobré jméno – dokonce byli poznáni na ulici kolemjdoucími :-) Koncert? Úspěch – jako vždy, Už jsme doma znějí stále velice originálně a pro jinou mentalitou oplývající Japonce určitě hodně nezvykle – v tom nejlepším možném slova smyslu. Napřed jakoby nevěděli, co si o tom myslet, ale pak je muzika vtáhne do děje a pohltí a dostane do kolen…. Takové zjevení a posel dobrých tónů z Prahy. A na závěr večera naši hostitelé skupina Djamra (znáte z Prahy!). Ti také patří k tomu lepšímu, co jsme zde slyšeli. Prostě „progresive rock“…
„Přijeďte znovu, hned za rok!“, prosili Japonci. Mají nás rádi. Díky, Tokio, díky Japonsko!
Historical photo from 2001 - Czech Music On The Road in Moscow
